Míšní léze

Míšní léze je velmi závažné postižení. Při poranění míchy dochází k poruše vedení všech vzruchů míchou, a proto ovlivňuje nejen hybnost, ale zasahuje do činnosti všech tělesných systémů. Většina pacientů po míšní lézi musí pro lokomoci používat mechanický či elektrický vozík. Pro aktivity běžného denního života (např. oblékání, hygiena, toaleta, sycení, atd.) jsou nuceni využívat náhradní mechanismy, kterými kompenzují chybějící hybnost.

V České Republice kolísá v posledních deseti letech celkový počet akutně vzniklých míšních lézí mezi 250 a 300 jedinci ročně. Incidence úrazových lézí je v České Republice 16,5 případů na 1 milion obyvatel za rok.

Ze 73,7 % se jedná o muže, zbývajících 26,3 % tvoří ženy. Tento poměr se významně nemění. Průměrný věk pacientů je 49,1 let, je však patrný postupný nárůst věkového průměru až o pět let, tedy přes hranici 50 let.

Ke vzniku míšní léze mohou vést úrazové nebo neúrazové příčiny. Mezi úrazovými figurují nejčastěji pády z výšky, dopravní nehody, sportovní úrazy, skoky do vody a další. K neúrazovým lézím dochází nejčastěji z cévních příčin, při zánětech a nádorech.

Podle úrovně poranění míchy rozlišujeme léze krční, hrudní a bederní. Rozsah poškození (ASIA Impairment Scale, AIS) hodnotíme stupni A až D, kde stupeň A značí kompletní lézi bez zachování hybnosti a citlivosti, stupeň D pak nekompletní lézi se zachováním hybnosti a citlivosti a se schopností chůze.

V České Republice přibývá ročně v průměru 170 jedinců po poranění míchy, kteří jsou k pohybu nuceni používat invalidní vozík.